Zápisník alkoholičky, 32. díl - Není výhry bez boje

20. 02. 2018

Z Facebooku

Kolotoč... Jeden velký kolotoč... Řetízkový, z toho se mi vždy dělalo špatně, stejně jako ze sebe, když jsem se toho rána podívala do zrcadla. Už nemůžu, nechci, zničím sebe, svoji rodinu, vlastní dítě. 

Fajn, otevřu si láhev na kuráž a zavolám jí.

Jedna nikdy nestačí

A jak jsem řekla, tak jsem taky udělala. Otevřela si láhev, pak druhou, pak jsem asi usnula, už ani nevím. Přijel manžel, mamka. Dlouhý rozhovor, přemlouvání, že musím okamžitě skončit. Neměli ani tušení, jak strašně moc jsem to chtěla já sama, jak zle mi ze sebe bylo.

Toho dne jsem poprvé ráno nevstala a nešla do práce.
Jak bych taky mohla, ještě ráno jsem měla tak promile a půl z předchozího dne a noci. Všechno jsem vyslechla, dopila zbytky, co jsem měla, a šla spát, slíbila jsem, že jí přece zavolám.

Ráno se mi klepaly ruce, bušilo mi srdce, jako kdyby chtělo utéct z toho nekončícího alkoholového zápřahu, nemohla jsem dýchat. Už není na co čekat, říkala jsem si před zrcadlem, kde jsem koukala na člověka, ani nemůžu říct ženu, spíš trosku, která chtěla jen konec, konec té stále se opakující „poslední“ jízdy.

Konec jízdy, vystupujeme

Zhroutila jsem se u vany, plakala, klepala se a prosila někoho nahoře, ať mi pomůže. Pak jsem se smála sama sobě, proč by mi měl někdo pomáhat, dostala jsem se do toho sama a teď se z toho musím taky sama vyhrabat.

Zvedla jsem telefon a zavolala adiktoložce, u které jsem už dříve byla, a poprosila ji, jestli mi může někde zařídit co nejdříve nástup. Hlavně ať to skončí. Telefonát zpět byl téměř okamžitý. „Za dva dny můžete nastoupit na detox do Střešovic.

Už to skončí, už se s tím poperu.

Další díl

© mStranka.cz
Web jsme vytvořili zdarma na podporu boje se závislostmi. Můžete ho mít i vy