Michaela Duffková

Nikdy jsem nepatřila mezi ty, kdo by měli k alkoholu daleko a vyhýbali se mu. Už od střední školy jsem ráda chodila s kamarády pít. Popíjeli jsme venku – víno, pivo, vše, co zrovna bylo po ruce.

Nepila jsem víc než ostatní, takový standard. Můj zásadní problém ale byl, že jsem neznala svoji hranici, neměla jsem tu takzvanou záklopku.

Od základní školy až do druháku na střední jsem měla kluka – tahle „první láska“ přetrvávala asi do mých osmnácti let.

Na střední škole jsem si ovšem prošla i nelehkým obdobím. Naši rodinu, respektive mě a bráchu, zasáhla mamčina nemoc. Zpětně si myslím, že zaobírání se tím, co a jak bude s mamkou a jak by to mohlo dopadnout, byl jeden z faktorů, který mě hodně provázel pozdější závislostí.

Duben 2018

Nedovedu asi popsat to, jak se mi ulevilo. Byla jsem, a to úplně bez okolků přiznávám, naprosto v prdeli. Byla jsem ze sebe tak zhnusená a zoufalá, že jsem začala plakat nad tím, jak beznadějně jsem dopadla.

Z Facebooku

Kolotoč... Jeden velký kolotoč... Řetízkový, z toho se mi vždy dělalo špatně, stejně jako ze sebe, když jsem se toho rána podívala do zrcadla. Už nemůžu, nechci, zničím sebe, svoji rodinu, vlastní dítě. 

Z Facebooku

Začíná se blýskat na lepší časy, říkala jsem si. Změnila jsem práci, která mě už od začátku moc bavila. Změna prostředí, noví kolegové, úplně jiná pracovní náplň.