Ale zpět k osmnáctinám.
Od té doby jsem začala pít poměrně dost, asi i víc, než bylo obvyklé mezi mými vrstevníky. Tehdy jsem se nad tím ale nepozastavovala ani já, ani kdokoliv z mého okolí, prostě jsem byla mladá, volná, studovala jsem a užívala si. Někdy tyhle moje večírky končily tím, že jsem si vůbec nic nepamatovala.
Takhle to šlo do té doby, než jsem potkala manžela. S manželem jsme se znali už ze střední školy. Tehdy jsme si k sobě ale nenašli cestu, byli jsme jednou na rande, které skončilo asi po půl hodině mojí obrovskou migrénou a odjezdem z klubu, kde jsem se bavila s kamarádkou a on se svým kamarádem. Asi nám tehdy nebylo souzeno, aby se naše cesty protnuly. To se stalo až později.
Bylo mi dvaadvacet a úplnou náhodou jsme si tenkrát začali psát přes Facebook. Byla to velká láska, alespoň z mé strany už od začátku. Po čtrnácti dnech jsme společně jeli na dovolenou a po ní už u mě Ondra zůstal víceméně bydlet. Chtěli jsme spolu být co nejvíc a bylo nám dobře. Já si byla jistá, že jsem našla člověka, se kterým chci strávit zbytek života.
Zamilovala jsem se a s pitím byl konec, neměla jsem důvod chodit někam pít, vystačili jsme si jen spolu. Hned na začátku našeho vztahu jsem otěhotněla, po domluvě jsme se rozhodli, že na dítě ještě není ta správná chvíle. Nebudu zastírat, že tento velmi bolestný zážitek jsem řádně zapila.
Život šel ale dál, i když s velkým šrámem na duši i na srdci, což považuju za další hluboký „zářez“ táhnoucí se se mnou po celou dobu mojí závislosti...
Tolik úvodem. A dál chci psát o své vznikající závislosti, která už se mne jen tak nepustila.
Další díl
Kniha Zápisník alkoholičky
Chcete vědět co bylo dál, znát celý příběh? V knize si přečtete o mnoho víc, o dalším životě i smrti, o abstinenci, komentáře rodiny, pacientů, terapeutů. Nákupem podpoříte naše Centrum Alkos pro boj se závislostmi.