Nikdy jsem nepatřila mezi ty, kdo by měli k alkoholu daleko a vyhýbali se mu. Už od střední školy jsem ráda chodila s kamarády pít. Popíjeli jsme venku – víno, pivo, vše, co zrovna bylo po ruce.

Nepila jsem víc než ostatní, takový standard. Můj zásadní problém ale byl, že jsem neznala svoji hranici, neměla jsem tu takzvanou záklopku.

Od základní školy až do druháku na střední jsem měla kluka – tahle „první láska“ přetrvávala asi do mých osmnácti let.

Na střední škole jsem si ovšem prošla i nelehkým obdobím. Naši rodinu, respektive mě a bráchu, zasáhla mamčina nemoc. Zpětně si myslím, že zaobírání se tím, co a jak bude s mamkou a jak by to mohlo dopadnout, byl jeden z faktorů, který mě hodně provázel pozdější závislostí.

Leden 2014

„Zlato, rodiče mi nabídli, abychom se přestěhovali k nim do baráku, pro Sheilu by to bylo lepší, měla by zahradu, a my bychom si mohli udělat pro sebe celé patro.“

Zajímavá myšlenka, říkala jsem si, když se budoucí manžel Ondra jednou vrátil od rodičů s touhle nabídkou. Jeho rodiče jsem v té době sice moc neznala, ale naše láska byla natolik silná, že pro mě bylo naprosto zásadní, abychom mohli být spolu.

Bylo mi jedno kde, hlavně že společně a spokojeně. Kdybych jen tehdy věděla . .

Únor 2015

Po složitějších posledních týdnech těhotenství, které provázely časté návštěvy doktorů, pohotovostí a moje hospitalizace těsně po Vánocích, se nám v únoru narodila krásná zdravá dcera.

Únor 2015

První láhev jsem si koupila, když bylo dceři asi osm týdnů. Týden předtím nám doktorka řekla, že nepřibírá tak, jak by měla, a tak jsme začali dokrmovat sunarem. Pamatuji si ten den, jako by to bylo včera.

Srpen 2015

Týden před svatbou – rozlučka se svobodou, párty, jak má být. Asi od 23.00 mám okno a nic si nepamatuji. Ale co, tak by to přece na rozlučce mělo být, říkala jsem si druhý den s kocovinou a zahnala tím chmury z toho, jak jsem se zase zřídila.

Můj vztah s manželem... Než budu dál vyprávět o tom, jak se moje pití rozjelo, napíšu pár slov o svých vztazích s muži. Byla jich hrstka, kteří v mém životě něco znamenali, ale každý se na mém pití podepsal, i když třeba úplně nevědomky, někdo víc, někdo míň, někdo ho zlepšil, někdo zhoršil. 

Říjen 2015

V říjnu jsem nastoupila do nové práce. Dcerka byla sice ještě malá, bylo jí teprve osm měsíců, ale moje fi nanční situace to tenkrát nezbytně vyžadovala. Táhnout rodinný rozpočet z necelých čtyř tisíc bylo prakticky nemožné a s Ondrou jsme se prostě nebyli schopní domluvit na tom, aby do domácího rozpočtu přispíval i on.

Prosinec 2015

Lahvinka, dvě, každý večer můj standard. Před Vánoci jsem si to ještě omlouvala tím, že si přece můžu u pečení cukroví trochu popít. Když jsem měla pocit, že myšlenky stále moc pracují, zapila jsem je ještě trochou rumu, co jsem měla do těsta.

Leden 2016

„Dobré ráno, Míšo, tak jak se máte?“ první otázka a zrovna taková těžká. Manžel seděl venku před ordinací a já jsem psychiatričce vlastně nebyla schopná odpovědět na to, jak se mám. Nakonec jsem si řekla, že s ní nebudu nic rozebírat, chci být co nejdříve pryč, ne se tady vykecávat.

Leden 2016

V průběhu prosince a ledna sílil můj tlak na manžela, abychom odešli od jeho rodičů a konečně si zařídili vlastní bydlení. Vzhledem k tomu, že to bylo období, kdy se mi pití podařilo hodně omezit, manžel o tom začal vážně uvažovat. 

Leden 2016

V té době jsem si připadala jak mezi dvěma mlýnskými kameny, vůbec jsem nevěděla, jak z toho ven. Paní psychiatrička mi sice napsala antidepresiva, ale nikdy jsem neotevřela ani krabičku, natož si z ní něco vzala. K práškům mám odtažitý vztah, a díky bohu za to, jinak bych vám tu dnes možná psala o duální závislosti na lécích i alkoholu.

Únor 2016

Blížily se první narozeniny naší dcery a já jí chtěla udělat velkou oslavu. Byla jsem domluvená s mamkou, že narozeniny oslavíme u ní, ale já všechno připravím a nakoupím. Objednala jsem tenkrát z internetového obchodu nejen věci na oslavu, ale hlavně mnoho alkoholu. 

Srpen 2016

Samozřejmě mi utíkání před manželem a před realitou nemohlo dlouho procházet. Snažila jsem se vyhýbat jakékoliv konfrontaci, hádkám. Nevěděla jsem, co mám vlastně říct. 

Z Facebooku

Po posledním incidentu s manželem jsem si ráno sbalila nějaké věci a odjela k mamce. U ní jsem měla a mám dveře vždy otevřené, ať se děje, co se děje. Chtěla jsem ze všeho utéct a s mými zhoršujícími se stavy opilosti už toho měli celkem pochopitelně dost i všichni z manželovy rodiny. 

Listopad 2016

Každý můj den vypadal v podstatě stejně. Ráno do práce, odpoledne vyzvednout dceru, cestou domů nakoupit, zastavit se ve vinotéce a takhle se koloběh pořád opakoval. Doba, kdy jsem začínala pít, začínala být čím dál časnější, častěji to bylo už odpoledne.

Listopad 2016

Po kolotoči, do kterého jsem naskočila zpět po návratu domů k manželovi, se toho moc nezměnilo, jen byly večery lepší a horší. Ty lepší se obešly bez hádek a já stihla usnout dřív, než k hádce došlo, ty horší byly plné výčitek a nadávek z mé strany vůči manželovi.

Leden 2017

Stavy, které následovaly po propitých večerech, byly čím dál tím horší. Přestávala jsem úplně jíst a v podstatě i pít. Jediné, co jsem do sebe dostala, byla káva a víno. 

Leden 2017

Co dál? Po naprostém selhání, kdy jsem samu sebe viděla jako úplnou trosku, by se nabízela varianta, že už jsem se rozhodla jít léčit. Nebylo tomu tak. Vzala jsem si v práci narychlo dovolenou a myslela si, že se postavím na nohy.

Únor 2017

U babičky jsem se cítila možná nejvíc jako doma. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem tam vyrůstala, nebo možná proto, že tam na mě ještě nikdo nekoukal skrz prsty, ale měla jsem pocit, že právě tady můžu všechno zvládnout. 

Únor 2017

Moje pití mělo stále stejný průběh, dvě láhve vína večer, jeden nebo dva dny v týdnu jsem nepila, jak kdy.
Ale samozřejmě s touto intenzitou úplně přestával fungovat vztah s manželem.

Červen 2017

Mamka odjížděla na dva týdny pryč a já se přesunula k ní. Hurááá, konečně klídeček! Žádné hlídání, nikdo mě nebude omezovat! Na čtrnáct dnů nekontrolovaného pití jsem se těšila jako malé dítě na Vánoce, pamatuju si to jako dneska, ale teď už se mi z toho zvedá žaludek. Neměla jsem vůbec žádné zábrany.

Z Facebooku

Po peripetiích nedávné doby jsme s manželem měli odjet na dovolenou. První společná dovolená s naším dítětem. Neobešlo se to bohužel bez velké scény, která proběhla mezi mnou, švagrem a tchánem.

Červen 2017

Dovolená... S vidinou čtrnácti dnů strávených na dovolené s naším dítětem jsem ujišťovala samu sebe, že toto je krok k tomu vydržet bez pití a žít jako normální rodina. Prvních pár dnů bylo opravdu hezkých. Moře, krásné počasí, skvělé jídlo, na které jsem měla po dlouhé době opravdu chuť. 

Srpen 2017

Doma na nás čekalo překvapení v podobě dvou plných pytlů láhví. Tchyně se během dovolené pustila do „úklidu“ a našla všechny moje skrýše.

Říjen 2017

Netrvalo dlouho a já po návratu z dovolené najela do svých starých dobrých kolejí. Práce, dítě, víno, hádky... Měsíc jsme fungovali nějak přijatelně. Obrovská hádka, sbalené věci, všechno spělo k definitivnímu konci mého manželství. Pití nikoliv.

Z Facebooku

Po mém odchodu od manželových rodičů jsme stáli před těžkým rozhodnutím. Buď manžel také od rodičů odejde, najdeme si vlastní bydlení a „začneme znovu“, nebo zůstane u nich a bude konec. Varianta, že bych se vrátila já, nepřicházela v úvahu, řekněme, že to nebylo přijatelné pro nikoho z nás.

Z Facebooku

Našla jsem nám hezký domek, sice za Prahou, ale moc jsme se tam těšili. Pro mě bylo zásadní, že dal manžel našemu manželství ještě šanci a konečně jsme sami. Dočkala jsem se.

Prosinec 2017

Vánoce 2017 jsou jedním z období, na které bych nejradši zapomněla do konce života. Začala jsem pít 23. prosince ráno, respektive dopoledne, vezla jsem nějaké věci k mamce a cestou jsem nakoupila víno na celé svátky.

Z Facebooku

Konečně pryč, nikdo, kdo by narušoval naše soukromí, nikdo, kdo by kontroloval. Tohle jsem si opakovala pořád dokola – „nic ti nechybí, máš to, co jsi chtěla“.

Z Facebooku

„Promiň, já nemůžu, nemůžu takhle dál,“ tak zněla jedna ze zpráv, které jsem poslala manželovi, když jsem v tom velkém domě zůstala sama, sama s pitím.

Únor 2018

Večery, kdy jsem pila, byly čím dál častěji vyplněny nejen hádkami, ale taky agresivitou a fyzickými útoky. Často to začalo tím, že jsem spala na gauči a manžel na mě začal lít láhve vody, nepřestal, ani když jsem se probudila, stál nade mnou a lil, pořád. 

Z Facebooku

Začíná se blýskat na lepší časy, říkala jsem si. Změnila jsem práci, která mě už od začátku moc bavila. Změna prostředí, noví kolegové, úplně jiná pracovní náplň.

Z Facebooku

Kolotoč... Jeden velký kolotoč... Řetízkový, z toho se mi vždy dělalo špatně, stejně jako ze sebe, když jsem se toho rána podívala do zrcadla. Už nemůžu, nechci, zničím sebe, svoji rodinu, vlastní dítě. 

Duben 2018

Nedovedu asi popsat to, jak se mi ulevilo. Byla jsem, a to úplně bez okolků přiznávám, naprosto v prdeli. Byla jsem ze sebe tak zhnusená a zoufalá, že jsem začala plakat nad tím, jak beznadějně jsem dopadla.