Nikdy jsem nepatřila mezi ty, kdo by měli k alkoholu daleko a vyhýbali se mu. Už od střední školy jsem ráda chodila s kamarády pít. Popíjeli jsme venku – víno, pivo, vše, co zrovna bylo po ruce.
Nepila jsem víc než ostatní, takový standard. Můj zásadní problém ale byl, že jsem neznala svoji hranici, neměla jsem tu takzvanou záklopku.
Od základní školy až do druháku na střední jsem měla kluka – tahle „první láska“ přetrvávala asi do mých osmnácti let.
Na střední škole jsem si ovšem prošla i nelehkým obdobím. Naši rodinu, respektive mě a bráchu, zasáhla mamčina nemoc. Zpětně si myslím, že zaobírání se tím, co a jak bude s mamkou a jak by to mohlo dopadnout, byl jeden z faktorů, který mě hodně provázel pozdější závislostí.